Pavel Koutský - fotogalerie

Vojensko-historická expozice Stachelberg

Je umístěna v pěchotním srubu T-S 73, jediném vybetonovaném objektu na pevnosti. Jedná se o unikátní bunkr – svojí kubaturou betonu (3.177m³) představuje jeden ze tří největších pěchotních srubů československé pevnostní výstavby.
Vlastní expozice zachycuje výstavbu čs. stálého opevnění z let 1935 – 1938, které bylo budováno především proti hitlerovskému Německu. Ukazuje typy pevnostních objektů a jejich bojové úkoly.  Expozice obnáší řadu moderně řešených panelů s bohatou fotografickou a výkresovou dokumentací.

Dělostřelecká tvrz Stachelberg je součástí stálého železobetonového opevnění budovaného v letech 1935 - 1938 jako obrana proti fašistickému Německu. Díky Mnichovské dohodě v roce 1938 však nebyla dostavěna a z větší části zaplavena vodou. Na stěnách je vidět do jaké výšky.  V její sestavě mělo být 12 objektů (bunkrů). Svou velikostí a počtem instalovaných zbraní představovala největší a nejmodernější pevnostní komplex čs. pohraničního opevnění.

Podzemí Stachelbergu představuje svým rozsahem naprosto unikátní systém – jedná se celkem o 3,5 km podzemních chodeb a sálů v hloubce 25 až 60 m pod povrchem. Za 11 měsíců výstavby tvrze se podařilo toto podzemí vylámat a z menší části vybetonovat. Tady mělo být umístěno veškeré týlové zabezpečení pro 800 mužů posádky – kasárna, velitelství pevnosti, sklady munice a materiálu, elektrárna atd.
V současné době je zpřístupněno cca ¾ km rozestavěného podzemí.Je vidět část rozsáhlých podzemních prostor v různých fázích výstavby – od zahájení výlomových prací až po betonáže chodeb a sálů. Podařilo se zachránit a uchovat některé naprosto unikátní části zařízení staveniště, např. originální posuvné bednění pro betonáž sálu z roku 1938.

Vedle srubu byla postavená rozhledna Eliška s nádherným výhledem na Vraní hory s Kraloveckým Špičákem 881m.n.m.

Jméno rozhledny ,,Eliška" je připomenutím české a polské královny Elišky Rejčky. Byla symbolem spojenectví

českého a polského státu. Narodila se roku 1288 jako dcera polského krále Přemysla II. a švédské princezny Richenzi.

Chotí českého krále Václava II. se  stala roku 1303, kdy byla též slavnostně korunována českou a polskou královnou. Tehdy přijala i módní jméno Alžběta (Eliška). Již za doby svého pobytu na Pražském hradě se projevila svárlivost mezi krásnou Rejčkou a oběma ambiciózními dcerami Václava II., Annou a Eliškou, která tyto panovnice provázela po celý jejich život.